Mák setý
Český název:
Mák setý
Latinsky:
Papaver somniferum L.
Slovensky:
Mak siatý
Německy:
r Schlafmohn
Anglicky:
Opium Poppy
Francouzsky:
Pavot somnifére
Španělsky:
Amapola acut
Rusky:
Мак сотый
Lidově:
rostlina radosti, makovice
Čeleď:
Makovité (Papaveraceae)
Indikační skupina
Analgetikum, narkotikum, spasmolytikum.
Účinné látky
Alkaloidy morfin, kodein, papaverin, narkotin, tebain,
laudanin, protopin.
Pryskyřice, tuky, sliz.
Poznámky k účinným látkám
Všechny části máku kromě semen obsahují alkaloidy morfin,
kodein, papaverin, narkotin, tebain, laudanin, protopin.
Semena máku obsahují
cca 50 % mastného oleje, tvořeného glyceridy kyseliny linolové.
Indikace
-
protikřečový, znecitlivující až narkotický účinek
-
těžký průjem
-
těžký kašel
Kontraindikace
I malé předávkování může být nebezpečné.
Při delším
podávání i menších dávek vzniká závislost.
Lékové formy
Pouze na lékařský předpis.
Maximální dávky jen
výjimečně, obyčejně při infaustních onkologických stavech.
Kombinace s ostatními bylinami
Nekombinuje se.
Léčivé přípravky jednosložkové
Nepoužíváme v léčitelství, ani lidové recepty na odvary z
makovic.
Použití ve směsích
Nepoužíváme.
Historie
Metoda získávání opia, spočívající v nařezávání nezralých
makovic pochází z neolitické Evropy.
První písemnou zmínku o máku přinášejí 5.000
let staré seujerské zápisné tabulky, které o něm hovoří jako o „rostlině stěstí".
Název „opium" je naproti tomu odvozen z řeckého výrazu opion, označujícího mléčnou
makovou šťávu.
K rozšíření znalostí o výrobě a využití opia přispěli arabští
obchodníci.
V tajných islámských učeních, jaké mají třeba dervišové, zaujímalo
opium důležité postavení meditačního prostředku.
Ve středověku i novověku
patřilo opium k nejžádanějšímu zboží.
Jako uklidňující a bolest tišící prostředek
bylo opium získané z máku setého poprvé použito v 7. stol. př. n. l. v Egyptě.
Neopominutelné místo mělo i v indickém lékařství, kde bylo využito pro zmírnění kašle
nebo průjmu.
Opium bylo velmi oblíbeným afrodiziakem.
Zasvěceno bylo bohu
Šivovi a často se užívalo ve směsi s hašišem, marihuanou, případně s některými
lilkovitými, např. s blínem či durmanem.
Opia coby pohlavně stimulační látky si
cenili i Řekové. Podle šťávy kanoucí z makovic jej pojmenovali na počest bohyně
„Afroditiny slzy".
Opiovými tinkturami se zhruba od konce 1. tisíciletí n. l.
bojovalo v Číně proti závažným průjmovým onemocněním, jako je úplavice.
V 15.
století tam došly uznání i afrodiziakální účinky opia.
Jako kuřivo začala látka
sloužit v 16. století, poté co poslední císař dynastie Ming zakázal konzumaci
alkohollických nápojů.
Tím počet na opiu závislých osob prudce stoupl.
Opium nechybělo ani v
evropských léčivých elixírech, k nimž patřil např. Andromachův dryák nebo laudánum.
V tomto léčivém nápoji se mísil šafrán setý, skořice a hřebíček z asijských kolonií
se španělským vínem.
Až do 19. století bylo laudánum na evropském lékárnenském
trhu ceněno díky vysokému obsahu opia.
Morfium zázračně uklidňovalo a tišilo bolest,
proto znamenalo převrat v evropské medicíně.
Bez použití léků na bázi opia se
neobejde ani moderní lékařství.
Opiáty dodnes patří k nejúčinnějším prostředkům
tlumícím bolest, ale s ohledem na hrozbu závislosti jsou aplikovány velmi
obezřetně.
Opium obsahuje zhruba 50 látek zvaných opiové alkaloidy.
Hlavní
alkaloid morfin může podle původu obsahovat až 20 % v surovém materiálu.
Legálně
používaný opiát, který se na světě používá nejčastěji, je kodein, jenž potlačuje
kašel.
Výskyt
Pochází z Orientu, u nás se pěstuje a často i zplaňuje.
Pěstování
Seje se na jař pouhým zatlačením semen
do půdy. Samovýsev je velmi častý.
Miluje slunce a lehkou teplou půdu.
Sběr a sušení
Drogou je nať - Herba papaveris, semeno - Semen papaveris,
zralé makovice - Fructus papaveris maturus a nezralé makovice - Fructus papaveris
inmaturus.
Zvláštní drogu tvoří opium - Opium crudum.
Opium sbíráme v červnu a
v červenci nařezáváním nezralých makovic spirálovým řezem, a to ráno.
Do večera
makovice uroní šťávu, která zhoustne a zaschne. To je surové opium.
Legendy a mýty
Řecká mytologie zasvětila Mák setý bohu smrti Thanatovi,
bohu spánku Hypnovi a jeho synovi, bohu snění Morgeovi.
Mák setý patřil k rituálním
a kouzelným bylinám Germánů, kteří svým makovým polím říkali „Odinovy role".
Jako omamného a léčivého prostředku si máku cenili i Vikingové.