Indikační skupina Antiastmatikum, spasmolytikum, parasympatikolytikum.
Účinné látky Alkaloidy, hyoscyamin, atropin, skopolamin, flavonoidy,
pryskyřice, silice, třísloviny, mastné oleje. Celá bylina obsahuje maximálně
0,5 % tropanalkaloidů se silným farmakologickým účinkem, z nichž nejdůležitější
jsou scopolamin, atropin a hyoscyamin. V mladé rostlině převládá scopolamin,
u starších exemplářů to je zase hyoscyamin. Tyto alkaloidy jsou mimo durmanu
obsaženy v dalších lilkovitých rostlinách a to hlavně v rulíku a blínu.
O jejich jedovatosti je nejlepším dokladem to, že jejich nejvyšší dávka jednotlivá
činí 0,001 g a nejvyšší dávka denní je 0,003 g čistého alkaloidu.
Jednotlivou
maximální dávku listové drogy se udává 0,2 g, denní 0,6 g. Obvyklé terapeutické
dávky podle různých lékopisů jsou jednotlivá 0,03-0,15 g, denní 0,1-0,5 g.
Obecně lze říci, že již jednotlivá dávka 0,3 g u dospělého může působit toxicky.
Indikace
halucinogen
parasympatikolytikum
tlumí činnost autonomních nervů v oblasti určitých částí hlavy a
páteře
hypnotikum při chronické astmoidní bronchitidě a astmatu
přidává se do antiastmatických cigaret
jako adjuvans u různých forem parkinsonského třesu starých lidí
Vnitřně se kvůli prudké toxicitě neužívá! Působení na CNS po inhalaci spalované drogy je relativně
bezpečné. Vykouřená dávka drogy by neměla překročit 2 gramy. I tak vede časté
inhalování durmanu k poruchám paměti a těžkým migrénám.
Lékové formy Pro velkou jedovatost se nepoužívá!
Kontraindikace Odvážlivců, kteří by dobrovolně vzali durman podruhé, je
velmi málo. Zejména po požití čaje nebo studeného výluhu z listů a semen se vedle
žádoucích účinků projevují i nanejvýš nepříjemné vedlejší účinky: Poruchy vidění,
polykací obtíže, pocit celkové slabosti, stavy zmatenosti přecházející až v úzkostnou
nepříčetnost. Mimořádně nemilé vedlejší účinky durmanového čaje mohou přetrvávat i
po dobu několika dní. Celá rostliny je jedovatá, což je způsobeno obsahem
tropanových alkaloidů hyoscyaminu, atropinu a skopolaminu. Listová droga se
zpracovává dnes jen ojediněle ve farmaceutickém průmyslu a pro izolaci alkaloidů.
Otravy se projevují rozšířením zornic, překrvení obličeje, suchostí sliznic,
zrychlením tepu, křečovitými záchvaty a poruchami myšlení a řeči. První pomoc
spočívá ve vyvolání zvracení (nejlépe podáním sklenice horké vody, do které jsme dali
3 lžičky soli). a v okamžitém vyhledání lékařské pomoci (výplach žaludku a podává
se fysostigmun).
Kombinace s ostatními bylinami Pro svou toxicitu se nepoužívá v léčitelství samostatně!
Použití ve směsích Inhalační směs jako antiastmatikum
Příprava
Folii belladonae - listu rulíku 1 díl
Folii stramonii - listu durmanu 1 díl
Herbae lobeliae - nať lobelky 1 díl
Kalcii nitrici - dusičnan draselný 1 díl
Použití 1 KL směsi zapálit a kouř vdechovat. Typický příklad receptu,
kde se dříve droga používala na potlačení křečí bronchiálního svalstva. Dnes se již ani
cigarety ani žádný jiný způsob neužívá vzhledem ke vznikajícím dehtovým produktům. Zdroj: J. A. Zentrich, J. Bodlák: Léčivá síla bodláků
Historie V peruánské oblasti patří durman k nejstarším léčivým rostlinám.
Staří peruánští lékaři se dobře vyznali v účincích různého dávkování. Mohli tak připravovat
léky, které působily omámení a zmírnění bolesti, vyvolávaly jasnovidné vize, nebo dokonce
usmrcovaly. Většinou se durmanová semena užívala rozdrcená v chacha, kukuřičném pivě.
Ve starém Peru se provádělo množství (archeologicky doložených) operací a trepanací.
Trepanované lebky ukazují, že operace probíhaly úspěšně, neboť okraje kostí byly zhojené
a postižení po nich ještě nějaký čas žili. Při tom se zřejmě jako narkózy užívalo nápoje
z durmanu a místo, které se mělo operovat, bylo ještě lokálně umrtveno extraktem z koky.
Při správném dávkování byl tento nápoj podáván i mladíkům při iniciaci, kdy jim byly
propichovány uši.
U Araukánů žijících dodnes v Chile se tyto zvyky udržely. Používají
přípravky miyaya z durmanu divokého. Kouří jeho listy, pijí nálev z květů před šamanskými
tanci a čerstvé květy přikládají jako lokální anestetikum na bolestivá místa. S využitím
omamného účinku durmanu dokonce provádějí drobné chirurgické zákroky. Kromě toho se nápoje
z durmanu dávají neposlušným a „bláznivě skotačícím" dětem.
Také bylin znalí Aztékové
byli s různými druhy durmanu velmi dobře obeznámeni. Používali i rektální užití durmanu:
buď klystýr s čajem z durmanu, nebo jakýsi čípek smotaný z durmanových listů, který se zavedl
do konečníku. Při rektální aplikaci byl požadovaný zklidňující a bolest zmírňující účinek
jemnější, bez nepříjemných průvodních jevů.
Přestože někteří autoři durman řadí mezi
klasické evropské čarodějné byliny, byla tato rostlina na naších polích a lukách neznámá ještě
dlouho. Je doloženo, že durmanová semena přinesl v roce 1583 do Vídně a Innsbrucku Carolus
Clusius. Avšak Tabernaemontanus byl přesvědčen, že silně halucinogenní durman zavlekli do
Evropy cikáni, a také v lidové němčině se mu říká „cikánské jablko".
U středoamerických
a východních kultur durman náleží k nejdůležitějším posvátným rostlinám. Aztékové dali
durmanu podle jeho převislých plodů obrazné pojmenování toloache „přikyvující hlava".
Používali ho nejen jako kouzelný prostředek, nýbrž pro něj našli využití i v lékařství.
Huičolové tuto tradici od svých předků převzali a durman jim slouží k léčbě revmatických potíží
a v porodnictví.
Jihoameriční Indiáni z kmene Aymará „proroka" chamico považují
za věštebnou rostlinu, kterou léčí též duševní choroby. V aztéčkém šamanismu byl durman
známou léčivou bylinou a současně obávanou jedovatou rostlinou. Při vnějším použití tišil
bolesti, ale vnitřně se brát nesměl. „Nedá se jíst ani pít. Znehybňuje oči, stahuje hrdlo,
zaškrcuje hlas, vyvolává žízeň, umrtvuje varlata, puká z něho jazyk," píše se v jednom aztéckém
textu.
Léčivých vlastností mexického druhu Datura Innoxia si cenili také medicinmani
severoamerických Indiánů. Apači zase užívali čerstvě vymačkanou durmanovou šťávu k dezinfekci.
Durman jako léčivou bylinu znala i Evropa. Z rostliny, o níž první zmínku přinesl roku 1747
herbář Elisabeth Blackweellové, se koncem minulého století užívaly listy, z nichž se vyráběly
cigarety určené k léčbě astmatu a duševních nemocí. Durmanové tinktury proti průduškovým
obtížím, neuralgiím a nervovým poruchám zná i homeopatie.
Legendy a mýty Mišeové v mexickém svazovém státě Oaxaca věří, že v bylině přebývá duch
jisté moudré stařeny, a s posvátnou úctou ji nazývají Tag'amih - „babička".
Výskyt Jak se durman dostal do Evropy je sporné, nicméně za možnou oblast
původu se považuje Mexiko, případně okolí Kaspického moře.
Pěstování Roste v jakékoliv půdě, i méně kvalitní. Pokud je půda obohacena
kompostem, lze vypěstovat kvalitnější rostlinu. Výsev semene se provádí přímo na místo na jaře
nebo do květináče. Sazeničky lze přesadit na předem připravené záhony. Neprospívá v chladnějších
oblastech, kde teplota klesá pod -7 °C.
Botanický popis Jednoletá bylina dorůstající výšky přes jeden metr. Listy široké, 10-20 cm
dlouhé, ostře laločnaté a nepříjemně páchnou. Velké bílé květy vyrůstají jednotlivě z úžlabí větví
nebo na konci lodyh. Mají trubkovitý kalich a nálevkovitou pěticípou korunu. Durman kvete od června
do září. Plodem je velká, ostnatá tobolka s ledvinovitými, černými semeny s drsným
povrchem.
Výskyt Podle jedné verze pochází z oblasti Kaspického a Černého moře. Podle
pravděpodobnější verze pochází ze Střední a jižní Ameriky, po jejímž objevení byl přivezen do Evropy
(v 16. století jej dovezl Francesco Hernandez, osobní lékař španělského krále Filipa II.) a zde se
rozšířil tak, že budí dojem původní rostliny. U nás se vyskytuje jako plevel v zahradách, na
úhorech, v polích i na rumištích. Hojný ve střední Americe, Mexiku a Indii. Roste na slunných,
travnatých nížinných loukách, rumištích.
Sběr a sušení Drogou je list - Filium straminii a semena - Semen straminii. List se sbírá
v době květu rostliny, tj. od června do srpna nejlépe ráno, kdy má nejvyšší obsah alkaloidů. Suší
se ve stínu pokud možno co nejrychleji. Při pomalém sušení dochází ke ztrátám. Lze jej sušit i umělou
teplotou do 50 °C. Semeno se sbírá méně často, krátce před dozráním, jakmile se začnou otevírat
tobolky. Tobolky se seřezávají a semeno se po výmlatu vyčistí.
Vzhledem k jedovatosti rostliny
nesmějí sběr provádět děti. Při sběru není dovoleno jíst, pít ani kouřit a po sběru je nutno
důkladně si umýt ruce.
Jiné použití V Indii se preparát z příbuzného druhu (Durman indický, D. metel L.) stal
součástí tzv. „knockout drops", používaných místními prostitutkami k uspání jejich klientů. Je dost
pravděpodobné, že na indickém venkově se tato silně narkotická droga používá např. k utišení plačících
nemluvňat. V minulosti využívali účinků durmanu koňští handlíři a před prodejem přidávali koňům do
píce durmanovou nať, aby tak zastřeli jejich dušnost.