zpět

Dub letní

Český název: Dub letní
Latinsky: Quercus robur L.
Slovensky: Dub letní
Německy: e Sommereiche
Anglicky: Common Oak
Francouzsky: Chéne Louvre
Španělsky: Encina
Rusky: Дуб летний
Lidově: zimák, drvák, drnák
Čeleď: Bukovité (Fagaceae)

Indikační skupina
Adstringens, antibiotikum, antidiarhoikum, obstipans, dermatologikum, antihydrotikum, antiflogistikum.

Účinné látky
Třísloviny, katechiny, quercin, quercit, kyselina ellagová, kyselina gallová, flavonoidy, hořčiny, pryskyřice, škrob, sacharidy, bílkoviny, olej.

Poznámky k účinným látkám
Flavonoidy se nacházejí v kůře i v listech. Žaludy: 37 % škrobu, 7 % sacharidů, 7,5 % bílkovin a až 15 % oleje.

Indikace Kontraindikace
Protože tanin je (velmi slabým) kancerogenem, nedoporučuje se dlouhodobé užívání.
Při běžném dávkování nemají dubové drogy žádné výrazné nežádoucí účinky ani kontraindikace.
Kůra se nesmí zevně aplikovat při rozsáhlých nekrózách kůže i sliznice, při popáleninách III. stupně a při poleptání alkáliemi.

Kombinace s ostatními bylinami
Do směsí pouze výjimečně, protože vyžaduje delší vaření. Doporučuje se smíchat nálev s odvarem z dubové kůry.


Léčivé přípravky jednosložkové
Odvar pro vnitřní použití
1,5-2 g jemně drcené kůry zalijeme 150-180 ml studené vody, přivedeme k varu a vaříme 5 minut.

Použití
3x denně při otravách těžkými kovy, průjmu, jako desinfekce trávicího traktu.


Odvar pro zevní použití
Příprava částečné koupele
30-40 g kůry zalijeme 1 l studené vody, vaříme 5 minut, necháme vyluhovat 30 minut.

Použití
Pro sedací koupele při hemeroidech nebo na koupele nohou při jejich potivosti.


Příprava celkové koupele
200g kůry na 3 litry vody, příprava stejná, přelijeme do lázně. Místo kůry lze použít i čerstvých listů.

Použití
Ke koupelím při kožních problémech - hnisavých ekzémech, hojí píštěle a tvrdé otoky, nejsou -li zaníceny.
V řadě případů pomáhá při edémech, zvláště mokvavých, a omrzlinách (omýváním).


Kloktadlo ze žaludů
Hrst zralých žaludů vaříme 20 minut v 1/2 l vody.
Necháme 15 minut vyluhovat, naředíme vodou na polovinu.

Použití
Ke kloktání při angíně, bolesti v krku, zánětu v dutině ústní, na afty.


Kloktadlo z kůry
50 g kůry na 1 l studené vody, vaříme 10 minut, necháme 10 minut vyluhovat.

Použití
Kloktáme vícekrát denně při angíně, bolesti v krku, zánětu v dutině ústní.


Obklad na bolavé klouby
Připravíme kašovitý obklad z čerstvých drcených (nebo i sušených a spařených) listů.

Použití
Obklad necháme přiložený nejprve 1 hodinu, pokud jej dobře snášíme, můžeme jej nechat přiložený celou noc.
Na bolestivé klouby bez otoků.


Prášek proti průjmu
Dubovou kůru podrcenou na prášek 2-5x denně na špičku nože používáme při katarech a průjmech.


Obklad na zvětšenou štítnou žlázu
Kůra z mladých doubků se vaří půl hodiny, smočí se plátno, které se pak ovine kolem krku.
Zdroj: Pavel Váňa: Rady bylináře Pavla


Použití ve směsích
Vředová choroba žaludku a dvanácterníku
Příprava
Dub kůra 20g
Přeslička 20g
Pelyněk pravý nať 20g
1 KL směsi zalijeme šálkem vroucí vody, necháme 10 minut odstát.

Použití
3x denně šálek před jídlem.


Čaj proti průjmu
Příprava
Dub kůra 30g
Kozlík kořen 30g
Mochna nátržník kořen 30g
Chmel šištice 20g
Mateřídouška nať 20g
Nejprve připravíme odvar z kozlíku, dubu a mochny po jedné kávové lžičce každé drogy na 200 ml vody.
Vaříme 15 minut, necháme ustát 10 minut.
Přidáme nálev z mateřídoušky a chmele.

Použití
Pije se 3krát denně šálek.
Zdroj: M. Mičánková, J. Lejnar: Léčivé rostliny III.


Průjem spojený s bolestmi a křečemi
Příprava
Dub kůra 1 díl
Kozlík kořen 1 díl
Mateřídouška nať 1 díl
1 PL zalijeme šálkem studené vody, povaříme 2 minuty, necháme 20 minut vyluhovat.

Použití
2-3x denně.
Zdroj: P. Váňa: Průvodce bylináře Pavla celým rokem


Obklad proti ekzému
Příprava
Dub kůra 50g
Vrba kůra 50g
Arnika květ50g
Heřmánek květ 50g
Mochna nátržník kořen 50g
4 polévkové lžíce směsi dáme do 1 litru vody, vaříme 5 minut, 30 minut louhujeme a scedíme.

Použití
Navlhčeným obvazem obkládáme místo postižené ekzémem až do vyčerpání odvaru.
Zdroj: J. Bodlák, Praktická fytoterapie


Historie
Dub je národním stromem Němců a souvisí i s nástupem křesťanství v Německu. Kdysi byly duby zasvěceny germánskému bohu bouře a války Donarovi.
Germáni si z mnoha stromů, a zejména dubů, udělali svatyně. Nejznámější byl „Donarův dub", který se tyčil v zemi Chattů, předchůdců dnešních Hesů.
Ve vykotlaném staletém kmeni byla ukryta Donarova socha. Pokud nechtěl některý smrtelník zemřít, nesměl se k dutině dubu nikdy přiblížit.
To bylo u Chattů výsadou kněží, kteří pod korunou stromu nejen konali náboženské obřady, ale vedli tam i soudní řízení.

Chattové zarputile odmítali přestoupit na správnou čili křesťanskou viru, a proto o nich tehdejší papež Řehoř II. neměl právě nejlepší mínění.
Zapojil tedy do hry fanatického bijce evropských pohanů, anglosaského benediktinského mnicha Xynfritha.
Ten vtáhl do země Germánů a jejich nejposvátnější strom roku 723 prostě a jednoduše porazil.
Lidé po staletí věřili, že každého, kdo přijde ke stromu příliš blízko, okamžitě srazí blesk Donarovy pomsty.
A teď se objeví anglický mnich, Donarovu svatyni dá podtít, mimochodem se souhlasem chattského vladaře Karla Martella, a nic se nestane? Jak mohl mocný bůh takovou zpupnost dopustit?
Lidé byli zklamáni natolik, že se jejich hněv neobracel proti papežovým přisluhovačům, jako spíše proti vlastním božstvům. A tak se kácel jeden posvátný strom Germánů za druhým.

Papežův plán vyšel a mezi Germány se s podporou Karla Velikého začalo šířit křesťanství.
Boží zástupce, vládnoucí z bezpečí dalekého Říma, Wynfrithovi udělil jméno Bonifác a vyznamenal jej tituly „biskup národů" a „apoštol Němců".
Vymýcení německého pohanství považoval svatý Bonifác očividně za svůj životní úkol, protože od nynějška jej to táhlo pouze do Germánie.
Likvidoval místa pohanského kultu, putoval zemí, hlásal křesťanství a zakládal kláštery (v Tauberbischofsheimu, Frtzlaru, Fuldě) i biskupství (v Salcburku, Pasově, Erfurtu, Würzburgu).
Přičiněním horlivého misionáře byla většina germánských kmenů od starých božstev a pohanských obřadů očištěna již v polovině 8. století.
Tehdy však Donarova pomsta na hanobitele dubů přece jen dopadla.Ve fríské osadě Dokkum byl Bonifác za bílého dne zabit.
Smrt mu však nepřinesl blesk, nýbrž pěsti a kopance rozlíceného davu, který chtěl Bonifác obrátit na pravou víru.


Výskyt a pěstování
Dub je rozšířený po celé Evropě od nížin do podhůří. Roste ojediněle nebo ve společenstvích (doubravy). Má rád zásaditou půdu.


Sběr a sušení
Drogou je dubová kůra - cortex quecus.
Sběr se provádí pouze na mladých stromcích a na mladých větvích (o průměru do deseti centimetrů) a na porostech pokácených nebo určených k mýcení.
Nejvhodnějším obdobím sběru je časné předjaří, kdy začíná proudit míza.
Sběr se provádí tak, že se mladé kmínky či větve kroužkovitě naříznou ve vzdálenosti asi dvacet centimetrů od sebe, kůra se podélným řezem rozdělí a pak oddělí od dřeva.
Jednotlivé svitky kůry se suší na slunci i ve stínu, případně se dosušují umělým teplem při teplotě 50 °C.
Dobře usušená droga je křehká, praskavá a má svíravě hořkou chuť.
Při dobrém skladování vydrží několik let.


Jiné použití
Žaludy byly oblíbené krmivo pro prasata. Dubové dřevo je nejvýhřevnějším materiálem pro vytápění domu.


Použití v kuchyni
Dříve se žaludy pekly nebo sušily a mlely na mouku k přípravě chleba.
Pražené žaludy sloužily jako káva a také se míchaly s cukrem a kakaem na „žaludové kakao".


Veterinární použití
Odvar z dubové kůry k omývání poranění, k prevenci zánětlivých procesů nebo se odvarem vyplachuje a vytírá ústní dutina.
Dává se pít zvířatům při průjmech nebo hnilobném střevním kvašení.
Na vnitřní aplikaci se udávají dávky: koním a skotu 150-300 g na 10 -15 vody, 2 x denně.
Psi 2-3 KL na šálek vody, kočky 1 KL na šálek vody, hříbě, tele, ovce, koza, prase 20-70 g na 2-5 l vody.
Vaří se 10-15 minut, scedí se. Odvar se dává pít vlažný.
V uvedených dávkách nemá žádné vedlejší účinky.


Legendy a mýty
V keltském kalendáři představuje dub květen.
Na galských monumentech bývá Taranis, keltské hromové božstvo, často zobrazován s duby.
Na stříbrném poháru, nalezeném v Lyonu, je rytina dubu, pokrytého jmelím.

I druidská bohyně Brighid měla vztah k dubu. Sv. Brigita z Kildare pojmenovala svůj onastický svatostánek „Kostel dubu".
Svatá Brigita, předtím, než přijala katolickou víru, byla vychována jako druidka.

U nás je známý dub „Oldřich" na Peruci, kde už celá dlouhá staletí stojí na opukovém podloží při silnici k Slavětínu, kudy protéká voda z mohutného pramene „Božena".
Je stálou upomínkou na setkání knížete Oldřicha s krásnou Boženou Křesinovou, jak ji ve své Kronice české nazývá Kosmas.

V antice byl dub zasvěcen Diovi a posvátné dubové háje prosluly zvláště u Řeků, např. háj u dodonské věštírny.


Použití v magii
Dub symbolizuje hojnost, plodnost, dlouhověkost, ochranu a schopnost odolat bleskům, zůstává pevně zakořeněn v hmotě (zemi).
Druidové pořádali slavnosti pouze v blízkosti dubu, tisu, jasanu nebo jiného posvátného stromu.
Žaludy přinášejí plodnost a hojnost úspěchů jakémukoli snažení, zvyšují plodnost záměrů, myšlenek i pohlavních orgánů. Doporučuje se nosit s sebou jeden pro štěstí.
Jsou-li žaludy zasazeny při novoluní, přinášejí finanční prosperitu. Na podzim se jimi zdobí oltář.

Z dubového dřeva se vyrábí obřadní berly a kouzelné hole. Je třeba zvolit čas úplňku nebo dorůstajícího Měsíce.
Nejprve musíme požádat strom o dovolení a obdržet kladnou odpověď. Výměnou se zanechává stromu dar.
Všechny části tohoto stromu mají ochrannou a léčivou moc.

Kříž z dubových větviček (Symbol čtyř posvátných stran), svázaný červenou nití, se pokládá všude tam, odkud bylo třeba vyhnat zlé duchy.
Kousek dubového dřeva se nosí u sebe pro ochranu.
Letní slunovratová hranice se staví z dubového dřeva.

zpět